A co když není Bůh?

13.05.2017 23:49

A co když není Bůh?

…a neříkej, že sis tu otázku nikdy nepoložil. Že jsi nikdy nepochyboval. Že sis nikdy nemyslel, že uprostřed toho všeho trápení a starostí, nemůže být přeci hybnou silou dokonalá láska, vše přesahující bytost, nejvyšší dobro a spravedlnost. Že jsi nikdy neměl pocit prázdnoty a osamocení. Že sis nikdy nemyslel, že Bůh není…

Pokaždé, když jsem stál před důležitým rozhodnutím, jsem si tu otázku kladl. Pokaždé se objevila se stejnou rezonancí. Možná proto, abych si uvědomil i tuhle alternativu, abych připustil, že musím vložit své síly a schopnosti, rozum a cit. Abych věděl, že spoléhat se jen na vyšší sílu je lehkomyslné. Abych věděl, že Bůh není samozřejmost. Nic není samozřejmé, ani vůně květin či východ slunce. Už zítra ráno nemusím cítit růžový sad, ani se nechat pohladit čerstvými slunečními paprsky. Už zítra ráno může být všechno jinak, než jak jsem si vymyslel nebo vysnil. Už zítra ráno… Nebo za hodinu, za minutu, za okamžik. Pokud si nekladu otázky, nepochybuji, tak moje mysl umírá.

Neustále dokola budou přicházet noci bez víry, tma zoufalství a zmatku, temnota beznaděje a bolesti. Nevyjdeme z koloběhu, který je tvořen směsicí rozumu, citu a něčeho, co je nad námi, nad naším vědomím, co nás přesahuje. Není úniku před takovou nocí a otázkou: A co když není Bůh? Stejně jako se nelze schovat před ránem přinášejícím nový den. Neustále dokola budou padat otázky bez odpovědí nebo s odpovědí tak složitou, že ji sotva porozumíme, natož abychom podle ní žili.

Možná je všechno, co kdy bylo naspáno jen prach, jen shluk písmen rozdělených do slov, vět, odstavců, kapitol… Opravdu neříkej, že sis tu otázku nikdy nepoložil, že tě ani na malý moment nepohltila myšlenka, že Bůh není. Že jsme tu jen díky přírodním sílám a náhodě, která stála u vzniku vesmíru. Že tu jsme jen proto, že se několik prvků sloučilo a vytvořilo bílkovinu. Neříkej, že jsi nikdy nepochyboval.

Protože pokud jsi nepřipustil Jeho neexistenci, nemohl jsi nikdy zakusit jeho  velikost, krásu a moc. Jestliže sis nepřipustil, že prostě není, nemohl jsi nikdy poznat na vlastní kůži Jeho přítomnost a dotek. Každý důkaz předložený rozumem je nic proti chvíli, kdy jen prostě vnímáme Jeho nádheru. Kdy ji vnímáme všemi smysly a ještě dalším navíc…

Nestačí říct, že jenom je. To mi k životu nestačí, mně tedy opravdu ne. Pravdu nemůžu vlastnit, musím ji hledat. Jestliže někdo řekne A musí někdo jiný říct B. Bez noci plné tmy nebude nikdy den naplněný světlem. Bez Ne nemůže být Ano. Nestačí jen dokázat existenci myšlenkovými postupy za použití filosofie. Nestačí jen mluvit, je nutné nechat se milovat. Jedině tehdy, když nahlas řeknu: A co když není Bůh?, můžu zodpovědně dát průchod Lásce. Lásce, která není jen krátkodobým pominutím smyslů nebo jen chvilkovou extází, které nemáme nikdy dost. Nechat se milovat, je důležitější než milovat. Láska nás promění, Láska je Bůh.

…a neříkej, že sis tu otázku nikdy nepoložil. Že jsi nikdy nepochyboval. Že sis nikdy nemyslel, že uprostřed toho všeho trápení a starostí, nemůže být přeci hybnou silou dokonalá láska, vše přesahující bytost, nejvyšší dobro a spravedlnost. Že jsi nikdy neměl pocit prázdnoty a osamocení. Že sis nikdy nemyslel, že Bůh není…

Pokaždé, když jsem stál před důležitým rozhodnutím, jsem si tu otázku kladl. Pokaždé se objevila se stejnou rezonancí. Možná proto, abych si uvědomil i tuhle alternativu, abych připustil, že musím vložit své síly a schopnosti, rozum a cit. Abych věděl, že spoléhat se jen na vyšší sílu je lehkomyslné. Abych věděl, že Bůh není samozřejmost. Nic není samozřejmé, ani vůně květin či východ slunce. Už zítra ráno nemusím cítit růžový sad, ani se nechat pohladit čerstvými slunečními paprsky. Už zítra ráno může být všechno jinak, než jak jsem si vymyslel nebo vysnil. Už zítra ráno… Nebo za hodinu, za minutu, za okamžik. Pokud si nekladu otázky, nepochybuji, tak moje mysl umírá.

Neustále dokola budou přicházet noci bez víry, tma zoufalství a zmatku, temnota beznaděje a bolesti. Nevyjdeme z koloběhu, který je tvořen směsicí rozumu, citu a něčeho, co je nad námi, nad naším vědomím, co nás přesahuje. Není úniku před takovou nocí a otázkou: A co když není Bůh? Stejně jako se nelze schovat před ránem přinášejícím nový den. Neustále dokola budou padat otázky bez odpovědí nebo s odpovědí tak složitou, že ji sotva porozumíme, natož abychom podle ní žili.

Možná je všechno, co kdy bylo naspáno jen prach, jen shluk písmen rozdělených do slov, vět, odstavců, kapitol… Opravdu neříkej, že sis tu otázku nikdy nepoložil, že tě ani na malý moment nepohltila myšlenka, že Bůh není. Že jsme tu jen díky přírodním sílám a náhodě, která stála u vzniku vesmíru. Že tu jsme jen proto, že se několik prvků sloučilo a vytvořilo bílkovinu. Neříkej, že jsi nikdy nepochyboval.

Protože pokud jsi nepřipustil Jeho neexistenci, nemohl jsi nikdy zakusit jeho  velikost, krásu a moc. Jestliže sis nepřipustil, že prostě není, nemohl jsi nikdy poznat na vlastní kůži Jeho přítomnost a dotek. Každý důkaz předložený rozumem je nic proti chvíli, kdy jen prostě vnímáme Jeho nádheru. Kdy ji vnímáme všemi smysly a ještě dalším navíc…

Nestačí říct, že jenom je. To mi k životu nestačí, mně tedy opravdu ne. Pravdu nemůžu vlastnit, musím ji hledat. Jestliže někdo řekne A musí někdo jiný říct B. Bez noci plné tmy nebude nikdy den naplněný světlem. Bez Ne nemůže být Ano. Nestačí jen dokázat existenci myšlenkovými postupy za použití filosofie. Nestačí jen mluvit, je nutné nechat se milovat. Jedině tehdy, když nahlas řeknu: A co když není Bůh?, můžu zodpovědně dát průchod Lásce. Lásce, která není jen krátkodobým pominutím smyslů nebo jen chvilkovou extází, které nemáme nikdy dost. Nechat se milovat, je důležitější než milovat. Láska nás promění, Láska je Bůh.