1. neděle adventní A - Zaradoval jsem se...

28.10.2017 14:42

Často, když se mluví o adventu, tak se začne i skončí tím, že se jedná o přípravu na příchod Ježíše. Vysvětluje se kdy a kam má Ježíš přijít, ale málo kdy se člověk doslechne o tom, co se tím příchodem změní pro obyčejného člověka. V tuto chvíli si nejspíš mnozí klepají na čelo, že autor těchto řádků se úplně zbláznil. Nemusíte mít strach, nepostrádám svoje katolictví a ani se nesnažím zpronevěřit svoje teologické vzdělání. Jen bych se na první adventní neděli rád podíval trochu jinak.

S příchodem našeho Pána Ježíše Krista do našich životů dojde k absolutní změně všeho. A ta změna je nejen absolutní, ale dokonce nezvratná. Jestliže je to příchod někoho tak významného, kvůli kterému "zkujeme své meče v radlice a kopí ve vinařské nože." (srov. Iz 2,4b), tak není možné se odvrátit zpět.

To je advent obyčejného člověka, dojít k nevratné změně k lepšímu. K lepšímu tak, že to pocítí. Změna může být třeba jen nepatrná, maličká, ale i ta dokáže s člověkem pořádně zamávat. Je nutné se postavit před zrcadlo a dobře se na sebe podívat, v pravdě a lásce. Samozřejmě, že je potřeba změnit tak důležité věci - zmírnit svoji antipatii vůči některým lidem, více pomáhat potřebným, více se modlit za potřeby světa, více... Ale skutečnou potřebu změny najdeme v detailu, v nepatrné drobnosti, kterou bychom možná ve shonu přehlédli.

Je potřeba se na sebe podívat v pravdě a změnit jednu malou drobnost, kterou se v letošním adventu více přesuneme blíže k jeslím, ve kterých vidíme malé bezbranné dítě. Jako král David, který se "zaradoval z takové drobnosti, že mu oznámili, že s někým půjde do domu Hospodinova." (Žl 122,1) Ještě nebyl v Jeruzalémském chrámě a už se radoval z toho, že jeho nohy na posvátné místo vstoupí. Na první pohled bláznovství, ale tento detail jeho života je pro něj zásadní. Zaradovat se, když vím, že přijde něco důležitého.

To je naše změna zůstat v radosti, nepřinášet zbytečně "blbou náladu", nesvár, pomluvy... Zůstat v radosti, která je v naší jednotě s bližním - v rodině, v práci, ve třídě, v partě... To, že se známe, že jsme si blízcí nás zavazuje. Sv. Pavel nám klade na srdce, že "ví, komu uvěřil." (srov. 2 Tim 1,12a) A my Ježíše také známe. Známe jej z vyprávění, ale také z osobního setkání. Není potřeba se přespříliš angažovat ve společnosti, v církvi..., ale zůstat v tomto přátelství, které nám on sám nabízí.

Pojďme tento advent prožít změnu, která nás posune zase o kousek blíž našemu přátelství s Ježíšem. Pojďme opravdově říci, že jsme se zaradovali a že tato radost v nás trvá.