25. neděle v mezidobí A

23.09.2017 23:41

25. neděle v mezidobí A

1. čtení - Iz 55,6-9
Mezizpěv - Žl
145,2-3.8-9.17-18

2. čtení - Flp 1,20c-24.27a
Evangelium - Mt 20,1-16a

Nadpis dnešního podobenství z evangelia se často uvádí jako "O dělnících na vinici". Což je poměrně trefné označení. Všem dává stejnou roli, stejné postavení. Všichni jsme dělníci, jen jeden je správce. Což si často neuvědomujeme, ale po standardním výkladu to přijímáme. Problém celého podobenství - nebo spíše zápletka - však nastává v okamžiku výplaty mzdy.  Pokud se propracujeme přes všechny exegeze a výklady, dostaneme se k myšlence, že ti, kteří přišli později ke křesťantství mají stejnou odměnu jako ti, kteří křesťanství přijali dříve a tak je to správně. Dovolím si skupinu těch, kteří přišli na vinci Páně pracovat až kolem páté odpoledne trochu popsat. Jsou to opravdu jen ti, kteří se dověděli o této práci až později? Jsou to opravdu jen ti, kteří celý den chtěli pracovat, snažili se ze všech sil a tu pravou práci nalezli až na sklonku dne, až večer kolem páté hodiny?

Lidé si nesou přes různost století a tisíciletí podobné problémy - nedůvěru, zklamání a mnoho dalšího. V samotném příběhu o dělnících na vinici si často ony dělníky, kteří přišli podle našeho názoru až příliš pozdě, vyobrazujeme příliš jednostranně. Oni mohli slyšet výzvu hospodáře už za svítání, ale čekali celou dobu na lepší příležitost, na výhodnější podmínky než jeden denár. Dokonce mohli slyšet výzvu také okolo deváté, v poledne i okolo třetí. A stále čekali, že přijde nabídka, která bude výhodnější a ne tak namáhává jako práce na vinici. Jenže se tak nestalo. Přišla pouze nabídka od hospodáře vinice.

Z toho můžeme vysledovat několik rozměrů tohoto podobenství. Za prvé to, že žádná jiná nabídka není tak vytrvalá jako právě nabídka nebeského království - o které prvořadě jde. Nikdo jiný nám nechce svou nabídku opakovat. Protože ve všech ostatních případech jde o prospěch nejen náš - což je onen denár - ale nabídka je zatížena podmínkami - věkem, schopnostmi, znalostmi apod. - aby z ní měl prospěch i nabízející. Prvořadý není denár, ale spíš to, že budeme k prospěchu hospodáři. Stáváme se pouze nástroji blahobytu hospodáře, kdy mimochodem získáváme odměnu, která může být i pomíjivá.

Je tu však ještě další rozměr. To, že dělník nezareagoval hned za svítání není překážkou k získání spravedlivé odměny. A to proč nezareagoval je ponecháno úplně stranou, vlastně to nikoho ani trochu nezajímá. Prostě se rozhodl jít pracovat až kolem páté odpoledne. Ne ta pátá hodina, ale právě to, že důvod pro ono zpoženění není podstatný, je určující pro celé podobenství. Zklamání, nedůvěra, pokusy o jinou práci, poblouznění jiným hospodářem, nedůvěra k hospodáři vinice, pýcha, domýšlivost, nevědomost a cokoliv dalšího se stává nepodstatným. Dokonce i neochota pracovat je nepodstatná. Důležité je rozhodnutí kolem páté odpoledne. Je to rozhodnutí určující.

Podobenství o dělnících na vinici je důležité pro společenství církve. Ukazuje nám, že nejen ti, kteří od svého narození pracují na vinici - účastní se života církve, přijímají všechny její prostředky k získání denáru - ale i ti, kteří se o této práci dověděli později, ale dokonce i ti, kteří tuto práci odmítali a možná proti ní i pracovali, mají nárok na stejný denár. Všichni jsou si v odměně rovni. Je na škodu společenství církve, že ti, kteří přichází později, něktří až kolem páté odpoledne, se svými zkušenostmi, znalostmi a zážitky, jsou nevyslyšeni a často i ponižováni. Jakoby se dělník, který přijal výzvu až kolem páté odpoledne nehodil k tomu, aby samostatně uvažoval, pracoval a rozhodoval. Často ty, kteří přicháziejí až téměř večer, znechutíme zaběhlými (stereotypními) postupy, neochotou přijmout nové strategie a poznatky a zablokujeme jeho snažení. Není to škoda?

Ve světle tohoto pohledu vyznívá toto podobenství velmi negativně. Je možné se z něj poučit a využít jeho sílu na maximum. Pokud to církev dokáže, tak bude sama růst a zachrání tím nejen ty, kteří k ní mají blízko, ale i daleko širší společnost, Evropu a celou Euro-americkou civilizaci. Církev má ve svých rukou velkou výzvu, ke které se prozatím nestaví zcela otevřeně, přiznejme si to. Pro začátek musíme začít ze zdola, sami u sebe, ale přijetí ve vyšších stupních hierarchie je nutné. Dokážeme to?