27. neděle v mezidobí A - Podobenství o zlých vinařích (Mt 21,33 - 43)

04.10.2017 23:23

Proradní vinaři

Podobenství o zlých - nebo také nehodných či proradných - vinařích. Už jen nadpis této části 21. kapitoly Matoušova evangelia by nám mohl stačit k tomu, abychom si uvědomili o co vlastně jde. Je zde však otázka jestli je dobrou zprávou - evangeliem - právě ono sdělení, že jsou vinaři zlí. A to i když si uvědomíme, kdo je kdo. Majitel vinice = Bůh, vinice = Izrael, vinaři = vůdcové Izraele, služebníci = proroci, syn majitele = Ježíš. Izrael můžeme dnes vnímat jako Církev a vinaře její představitele. Nemůže být přeci hlavním cílem sdělení to, že vůdcové Izraele se zpronevěřili svému poslání, to mi připadá na evangelium trochu málo. Musí tu přeci být nějaká dobrá zpráva, něco, co nám dodá naději, energii a sílu do života.

Velkorysost a důvěra

Těch dobrých zpráv můžeme najít několik. Za prvé to je velkorysost majitele vinice. Vinici pronajal vinařům a odcestoval. Obě aktivity spojené v rychlosti do jedné věty jako by nazčovali absenci "výběrového řízení" na vinaře. Ne že by si najal prvního, který přijde, ale nějaké velké zdržování s výběrem se nejspíš neuskutečnilo. Protože zde vstupuje do hry důvěra. Majitel vložil do rukou vinařům se svým majetkem důvěru, že se budou o vinici starat, povedou ji k rozkvětu, budsou ji zušlechťovat, aby přinášela užitek a výnos se stále zvyšoval.

Nastává první zápletka celého příběhu. Proč vlastně onu velkorysost a důvěru majitele vinice vinaři chtěli zradit? Proč si chtěli celý výtěžek nechat, když by stejně všichni věděli odkud víno, které prodávají, pochází? Stejně všichni v oboru věděli, kolik se za víno platí a jaký by mohl být slíbený podíl vinařů. Všichni věděli, jak to chodí. Tak proč?

Není lehké říct, jaký racionální důvod pro takové jednání vinaři měli. Jedno je však jisté. Velice dobře věděli jak s nimi majitel vinice naloží, pokud ho zradí. Bez milosti je zahubí a pronajme vinici jiným. Vidina krátkodobého prospěchu jim zřejmě zatemnila mozek, nerozhodovali se sami za sebe, byli uchváceni mamonem. Trochu troufale si odvažuju říct, že je popadla závist, že majitel má tak krásnou vinici a tak se rozhodli mu ji sprostě ukrást, dokonce ji radši budou ničit, když je pán vinice stejně bez milosti zahubí.

Trpělivost

O to podivuhodnější je trpělivost majitele vinice, s jakou posílá k vinařům své služebníky, aby vyzvedli výnos vinice. Stále, zas a znovu. Vytrvale doufá, že  se vinaři polepší, obrátí a budou jednat tak, jak je spravedlivé. Když se na tomto místě zastavím, tak tato trpělivost mě nepřestává přivádět k úžasu nad tím, jak Bůh jedná s každým z nás. S jakou trpělivostí čeká, abychom se obrátili, napravili a šli už jen za ním. Já sám se nepřesadím do jiné vinice, k jinému pánovi. Jsem pevně zakořeněn na "vinici Páně", v křesťanství. To je velmi důležité, protože když reptám a stěžuju si na to, jak špatné to s představiteli Církve je, jak jednají, jak pracují - nebo spíše nepracují, jak nevyužívají velkorysosti a důvěry Pána, tak je to stěžování si Boží trpělivost s námi. A vlastně i pohrdání trpělivosti, kterou má Bůh se mnou samým. Mám to tedy nechat být?

Je třeba jednat

Rozhodně ne, ale je třeba jednat, přijít se svým dílem zodpovědnosti, přidat ruku k dílu. Není možné jen reptat, jak jsou vinaři zlí a proradní, je třeba se postavit a rázně říct: Vaše jednání je špatné. Říct to za sebe, ne někde za bukem, ale nahlas, uprostřed vinice. Objímá vás strach, že vás vinaři taky zahubí? Mě taky a ten strach není malý. Je však třeba ukázat, že my, kteří už na vinici nechceme zlé vinaře, se umíme ozvat, že je nás víc než oněch proradných a že víme, jak se obhospodařuje réva a že jsme solidární s pánem vinice, že nám záleží na tom, aby vinice nesla dobré, nezkažené ovoce a byla radostí pána.

A dnes?

Je třeba dnes mluvit v podobenstvích? V Ježíšově době to byla jen lehká metafora, každý věděl, koho se jeho řeč týká - tedy aspoň v tomto podobenství, tomu tak bylo. Ve verši 45 - který překvapivě není součástí dnešního čtení z evangelia - to velekněží a farizeové pochopili, že mluví o nich. I dnes to víme. Jen nějak nejsme solidární s pánem vinice. Nebo je opravdu prospěšné, aby se na národní Svatováclavské pouti dostalo lidem místo slov povzbuzení ve víře pouze politického apelu, koho volit v nadcházejících volbách? Je v pořádku, když se kněží dovolávají pozornosti svých biskupů a dostanou jen výtku, co si to vlastně dovolují? Je v pořádku, když z neznámého důvodu suspendovaný arcibiskup jedné z nejaktoličtějších zemí střední Evropy se dočká znovu otevření svého případu ve věku 107 let? Je správné, že nevíme a dnes už se ani nebudeme moci dovědět - díky odluky církve od státu - jaký je plat biskupa? Je dobré, že drtivá většina farností nevykazuje, jak se nakládá s penězi ze sbírek? Já vím, že to jde dělat lépe, chci přiložit ruku k dílu a ujmout se dílu své zodpovědnosti. A vy? Najdeme sami v sobě dobrou zprávu - evangelium?