Na prahu

10.01.2017 00:00

1. Máš všechno a nic, života rub i líc
a ani kdybys chtěl, tak ve tmě neuvidíš.
Zní ticho jak zvon, ten jasný, průzračný tón
je uvnitř, venku, blízko tebe, mělko i hloub.

Je život pár skic nebo snad něco víc?
Rozlitou tuší štěstí nedokreslíš.
Zkus teplo a chlad, měsíční písek a prach,
všechno zní stejně, když spíš na miskách vah.

R: Rozhodnout se musíš sám,
neúprosně zrnka písku něří tvůj čas,
nesmíš stát, musíš jít dál
porazit tu nekonečnou úzkost a strach.

2. Znáš pramen i poušť, hloubku moří i souš,
jen sebe neznáš osud můžeš neposlechnout.
Tak spočítej sám, kolik ti uštěsřil ran,
je na čase se rozloučit a nastavit dlaň.

Tam, kde vítr vál, nezbylo, na co bys hrál,
i bílý klapky z klavíru jsou pryč, jak se zdá.
Tak odlož už svou naději černobílou,
ať barevnej máš svět a můžeš jít za láskou.

R: Rozhodnout se musíš sám,...