Seslání Ducha svatého

08.06.2017 00:17

Seslání Ducha svatého

1. čtení - Sk 2,1-11
Mezizpěv - Žl 104,1ab+24ac.29bc-30.31+34

2. čtení - 1 Kor 12,3b-7.12-13
Evangelium - Jan 20,19-23

Velice často můžeme slyšet polemiku o tom, jestli je důležitější oslava Vánoc nebo Velikonoc. Na rovinu lze říct, že všechny argumenty, které v takové debatě usyšíme jsou pravdivé, závažné a neměly by se brát na lehkou váhu. Jenže já si troufnu dát k této polemice ještě jeden argument, který možná bude překvapivý. Nejdůležitšjší okamžik liturgického roku je dnešní den - Slavnost Seslání Ducha svatého. Proč tak troufale? Jednoduchá odpověď, pokud bychom neměli Dar Ducha - mluvím v jednotném čísle, ale myslím tím množné číslo, níže vysvětlím - tak bychom neměli ani ponětí o čem jsou Vánoce ani Velikonce. Vůbec bychom netušili, proč chodíme do kostela, proč odříkáváme různé modlitby atd. Neměli bychom vůbec ponětí, proč jsme křesťané. Možná bychom nepřestali chodit do kostela, možná bychom nepřestali dodržovat desatero, ale bylo by to všechno BEZDUCHÉ. Bylo by to prázdné, úplně k ničemu.

Dary Ducha svatého jsou popsány v Bibli, katechismech a mnoha kázáních a publikacích. Každý chápe, že jejich šíře a obsah je nezměrný. Málokdo však chápe jejich nezbytnost pro víru člověka, pro jeho zdravý pohled na svět - na Boha, bližní a sebe. Proto je zde nebudu nyní vyjmenovávat a rozebírat, ale spíše se zaměřím na onu nezbytnost. Proč je nezbytné zrovna to, co je tak těžko uchopitelné? Proč potřebujeme k plné víře právě Ducha, který je v té Trojici tak trochu navíc? Přiznejme si to, že právě Ducha svatého velice často upozaďujeme a to zcela vědomě. Slovní hříčka, že Ducha potřebujeme, aby to nebylo bezduché nám neůže stačit. Je potřeba získat hlubší odpověď. Pomůže nám k tomu sv. Pavel a jeho první list do Korintu, ze kterého jsme četli.

My jsme však četli tak trochu odlehčenou verzi a přitom by bylo dobré si přečíst celou 12. kapitolu. První, co je pro nás podstatné je, že Duch Boží v nás nám nedává vybrat, nemůžeme říct: "Ježíš buď proklet" a když řekneme "Ježíš je Pán", tak jedině v Duchu svatém. Lze namítnout, že tyto dvě věty nejsou protiklady a logicky opravdu nejsou. Když mluvíme o Ježíši, tak nestačí říct: "Ježíš buď požehnán", protože požehnán bude z lidského hlediska ten, kdo koná velké činy. Ježíš je činí - uzdravuje, dává nový život, odpouští hříchy atd. - ale dělá ještě něco navíc. Učí nás modlit se, důvěřovat mu, spolehnout se na něho, následovat ho... Ukazuje nám, že On je Pánem našeho života. Pokud úplně pochopíme význam osoby Ježíše Krista, tak jedině tehdy, když nám On sám tetno význam ukáže, daruje nám tedy plnost Ducha svatého. Ne jen těch několik darů, které si přečteme u Izajáše nebo v katechismu, ale celou šíři, tedy Dar Ducha.

Druhé, co nám apoštol Pavel předkládá je jeho teologie. Struktura prvního listu do Korintu nám odhaluje promyšlenost, se kterou nám Pavel předkládá učení o Duchu svatém. Před 12. kapitolu klade poučení o Večeři Páně, o slavení Eucharistie. Dává do souvislosti Eucharistii a Dar Ducha. Bez Ducha slavení Večeře Páně nemá smysl, bez Ducha nemá smysl vysluhovat jakoukoli svátost, bylo by to bezduché, prostě prázdné. Ale další drobností kontextu je to, co následuje po poučení o duchovních darech. Je to velepíseň lásky, známá 13. kapitola. Pavel všechno shrne velkolepě: "A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu", čistou, praktickou, jednoduchou, LÁSKU. K tomu už není co dodat. To už je jasné každému. Každý má možnost milovat, každý má možnost být lepším, každý má možnost...